Ušlechtilá rozmilátka
V jarním sadě na Labi
Rozpálila čestná hádka
O vnady a půvaby.
Vůně dechem, barev skvěním
Vyhrát chtěly květiny,
Slavík srdcejemným pěním
Vítězit chtěl z křoviny.
Blaho lásky podávala
Besídka v svém prostoru,
Do skromného ticha zvala
K srdečnému hovoru.
Ajta! Labe zahučelo
Slavně tokem zpěněným –
Ajta! v sadě oněmělo
Vše před šumem vznešeným!
S Bohem buďte, rozmilátka!
Umlkl v mém srdci soud,
Ukončena jesti hádka,
Srovnal vás vlastenský proud.