Kdo opojen blažeností
Poklidného života,
Pomni na trpké žalosti,
V jakých křehne nuzota,
Tenť je zdárný vlasti syn,
Chvalný jesti jeho čin.
Kdo si bratrova neštěstí,
Sám jsa šťasten, povšímá,
A kdy třeba pomoc nésti,
Zlato skoupě neždímá,
Tenť je dobrý vlasti syn,
Dobrý jesti jeho čin.
Kdo k veselí rozkošnému
Štědrosť ruky připojil,
Aby bratru nešťastnému
Rosu žalu s oka smyl:
Tenť šlechetný vlasti syn,
Šlechetný jest jeho čin.