Leckdes moji dnové mladí
Po vlasti mne vodili
A že zpěv mi život sladí,
Vždy mne k zpěvu vábili.
Na lučinách u Leštiny,
Kde mne máť kolébala;
Pod horami u Cidliny,
Kde mne umka chovala;
V slavné Praze u Vltavy,
Kde mne v pouta milek jal,
A tam v tichu u Mlčavy,
Na srazích Orlických skal;
Na východě u Metuje,
Na těch nivách třešňových,
U Teplé, kde var se duje
Z blažených dob Karlových; –
Všelikdesi dnové mladí
Po vlasti mne vodili,
A že zpěv mi život sladí,
Vždy mne k zpěvu vábili.
Takého však roznícení
Neznalo mé varito,
Jakým, kde se Labe pění,
Ve dne v noci je zpito.
Pod hromem nechť svět se chvěje,
Nechť se v slunci růže skví,
Nechť se vůkol co chce děje,
Zvučně varito mé zní.
Zvučně znějíc pryč unáší
Ducha z světské tíhoty,
Tam kde skví se život krasší,
Život věčné dobroty.
Když pak duch se snese dolů
Zjařen nebes posilou,
Shledá prostu zemských bolů
Tvářnosť světa spanilou.