Divým vztekem líté saně
Nepřátelé se hrnou.
Vzhůru, bratří! vzhůru na ně!
Hrr na smělce! ať strnou.
Palte do nich! palte! palte!
To navrtá děr do řad.
Pak se celým šikem valte,
Jak z železa litý hrad.
Tam se stráně zhoubná děla
Hřmějí děsným výpalem,
Rázem padá řada celá
Pod smrtícím přívalem.
Jízdy na se na podvrší
Vtrhly klusným šumotem,
Z mečů sečné jiskry srší,
Země duní dupotem.
Na všech stranách boj burácí,
Jakby nechtěl pominout,
Na sta životů se kácí,
Jakby mělo vše zhynout.
A jaká to hustá sadba
Na rovině? Je to les?
To pěšího vojska hradba,
A zas nový bitvy běs.
Draví supové zobáky
Na kořisť svou padají,
Tak tu strany dvě bodáky
Na sebe se vrhají.
A mezi ně koňstvo vjede,
Vraždivá tu zuří seč,
Divým zoufalstvím boj vede
Bodák, šavle, kord a meč.
Pronikavě v to mísí se
Bubnů vír a vřesky trub;
Strašná mela, jakoby se
Měl obrátit svět na rub.
Divně ti sem, ti tam běží,
Teď nahoru, zas dolů;
Ten klesá, ten v krvi leží,
Tam kůň šmejká mrtvolu.
Hrůzou krajina se chvěje!
Všady ryk a úpění!
Krušné jsou ty slavné děje,
Jimiž spor se v mír mění! –
Vzteky boje již doplály,
Slyš vítězný hudby sbor:
„Sláva vítěznému králi!
Zdrcen jest nepřátel vzdor!“