Divým vztekem líté saně
Nepřátelé se hrnou:
Vzhůru, bratří! vzhůru na ně!
Hrr! na smělce, ať strnou!
Palte do nich! palte! palte!
To navrtá děr do řad;
Pak se celým šikem valte,
Jak z železa litý hrad.
Tam se stráně zhoubná děla
Hřmějí děsným výpalem,
Rázem padá řada celá
Pod smrtícím přívalem.
Jízdy na se na podvrší
Vtrhly klusným šumotem,
Z mečů sečné jiskry srší,
Země duní dupotem.
Na všech stranách boj burácí,
Jakby nechtěl pominout;
Na sta životů se kácí,
Jakby mělo vše zhynout.
A jaká to hustá sadba
Na rovině? je to les?
To pěšího vojska hradba
A zas nový bitvy běs.
Draví supové zobáky
Na kořist svou padají:
Tak tu strany dvě bodáky
Na sebe se vrhají.
A mezi ně koňstvo vjede,
Vraždivá tu zůří seč,
Divým zoufalstvím boj vede
Bodák, šavle, kord i meč.
Pronikavě v to mísí se
Bubnů vír a vřesky trub;
Strašná mela, jakoby se
Měl obrátit svět na rub.
Divně ti sem, ti tam běží,
Teď nahoru, zas dolů,
Ten klesá, ten v krvi leží,
Tam kůň smejká mrtvolu.
Hrůzou krajina se chvěje!
Všady ryk a úpění!
Krušné jsou ty slavné děje,
Jimiž spor se v mír mění! –
Tu se ztišil břinkot zbraní,
Vítěz plesá nápěvem:
„Bože zachovej a chrani
Císaře i naši zem.“