Jedna z Víl, jež před úpadem stráží,
Vznešené jest, švárné postavy;
Té-li mysl tvá si slušně váží,
Dojdeš s bratrstvem svým oslavy.
Ta nedá v peřejném lidstva davu
Váze jmena tvého utonout,
Naučíc tě vzhůru nosit hlavu,
By ji cizák nejal pod chomout.
Na svět poslaná s nebeské výše,
Právem svobody nebeské dýše,
V rozmanitosť lidstva lijíc křest.
Znáš tu Vílu? Národní to čest.