Žel, komu se šťastně zasednouti
V plzeň statků světských podaří,
Že se marným dýmem dá odouti,
Jenž mu mysl pýchou napaří.
Což mníš, štěstí plod že tvé jest síly?
Sveřepý ti vzejde pýr a mech,
Nežehná-li Bůh tvé skromné píli,
By zúrodnil setbu jara dech.
Všeho, co máš, Boha dárcem zova,
Věrně na mysli měj pravdy slova:
S pýchou hlouposť, rodná sestřice
A za nima chodí palice.