Kdoby hledal rozkoš v prázdném sadu?
Ani motýli se neženou
K obdivu, jak stradnou dýše vnadu
Suchá bída s nouzí hubenou.
Tam kde stinné lípy zeleň kývá,
Jarý štěp se shýbá úrodou,
Draha květů vůně proud vylívá,
Tam duch touží váben lahodou.
Pohrouzi svou snahu v této touze,
Ať vybředneš k štěstí z bídné nouze;
Sílou svou-li štěstí uhoníš,
Jmě své temné slávou osloníš.