Aj! ty nadšený, jonácký pěvče,
Jehož lyra tak důjemně zní,
Což krom stesků na vrtkavé děvče
Nic se tobě v prsou nevlní?
Ohledni se po vlastenské stráni
A zemdlelé duchy zpěvem zjař,
Mřivé lkání, hnivé naříkání
Měj za úděl poválečný snář.
Tvé nad světem zoufající boly
Neprospějí vlastenskému poli;
Odsoudíš-li veškeren svět v zmar,
Jak má člověčenstvu zkvésti zdar?