Nic nestydatějšího nad břich není,
Nic nevhodnějšího, neb se vždy mění:
A jak u prostřed bolesti nás rmutí,
Tak v každý čas pamět na se mít nutí.
Byť mu se pak chtěl kdo časem opříti,
Chtěj nechtěj, musý svůj pokliz uzříti.
Bys jej pak chtěl y zavázati časem,
Však musý bezděk v stranu vrcy pásem.