Často zamyšlený
v stinném háječku
sny si sladké tvořím
na svou divečku:
Jak ji samu vidím
v celé sličnosti,
jak jí vyjevuji
tklivé milosti;
Jak se stydlivostí
její líce rdí,
na mne mroucího kdy
mile pohledí;
Jak jí ruku tisknu,
jak se usmívá
a jak milostí má
duše okřívá.
Jak se na drn sází
v chládku vedlé mne,
jak ji chtivě líbám,
jak i líbá mne.
Jak ji k srdci vinu
žehnaje ten den,
že mne s ní tak svedl –
a v tom zmizí sen!