Dcero veleslavné ctnosti
nebes vnadou krášlena!
nevzdaluj se od mladosti,
chraň, ať není svedena.
Dare rajský, sestro kvítí,
jak mám velebnost tvou ctít?
tvou kdo jiskru v sobě cítí,
šťastněji mu nelze být.
Toho blaženost je věčná,
jenž ti pálí oběti;
spokojenost srdce vděčná,
jak ty zmizíš, uletí.
Jestli nestuda svou zlostí
proti tobě zahejří,
vykvetou tu růže ctnosti,
tváře se hned zapejří.
Kdo hned z mládi tobě slouží,
kdo ti sype v stáří květ;
po marnosti nezatouží,
nebem jest mu celý svět.