Věčně nám chce, poslyš Milku,
hrdá Lenka vzdorovat,
prv že všecky zlámeš střely,
než prý bude milovat.
Nic mé slzy, nic tvá mocnost
u ní není k platnosti,
darmo krásný věk jí kyne
užit lásky sladkosti.
Nějakou si chytrý Milku
musíš na ni smyslit lest;
věčnou musíme sic hanbu
skrz to hrdé děvče nést.
Víšli co? já tento kvítek
dnes jí dám; ty v něm se skrej,
až jej za své ňadra vsadí,
z ticha šíp jí v srdce vrej.