Dívko plachá, ješto mne
zřením vábit umíš,
pročpak když já vůkol jdu,
proč mně nerozumíš?
Pročpak sklopíš očinky,
když se s tebou sejdu?
pročpak za mnou hledíš pak,
když již poodejdu.
Proč jak srnka ubíháš?
když já přívětivě
na tebe se usmívám,
proč tak přebázlivě?
Pročpak ti hned růžinky
vykvětají v líci?
mnohobych ti divčinko,
mnoho měl co říci.
Lahodně se také sic
usmívati umíš,
a přec plachá divečko,
přec mně nerozumíš!