Jen sem tebe jednou zhled,
dívko spanilá,
vroucís milostí mé hned
srdce ranila.
Ach, jak sem si těžce vzdech,
vida v pohledu
nevinnost a radost všech
vábných výhledů.
Usmívání milosti
nepřemožené,
vzbudilo mé čilosti
neutěšené.
Zamodralé oko tvé
plné živosti,
kam se vrhlo, všudy své
vrylo milosti.
Ach, jak si je stydlivě
k zemi sklopila,
když má noha bázlivě
chod tvůj stopila.
Ještě vidím, jak se smál
jasný měsíček,
a jak tvými vlásky hrál
libý větříček.
Tebou krásná, ve spaní
sem se obíral,
při mživém hned svitání
na tě zpomínal.
Kdybys ty mne, jako já
tebe miluji,
milovala, dívko ctná,
jak já miluji!
Pakbychom se vodili
majíce zde ráj,
spolubychom chodili
v utěšený háj.
Ale ty mě divčinko
neznáš ještě sic,
a snad tě ach růžinko
nespatřím již víc.