Skip to content
1815–1885

U zlámaného kola.

František Hajniš

Tajnou bolest v srdci kryl, Kdo dům tento jednou křtil; Kolo na půl zlámané – Naděje znak zklamané.

Do otčiny pospícháme, Srdce po té drahé touží; Před cílem se kolo zláme, Cesta se prodlouží.

Sklenář veze hebké zboží, Všelijaké sklenice; Kolo praskne, v prach se složí Přenešťastná směsice.

Z posvícení jedeme, Vesele si zavejskáme; Tu se náhle kolo zláme, My pak v blátě lezeme.

Do kostela k svatbě jedou; První kočár kolo zlomí, Na dlažbu se položí; Nevěstu hned v mdlobách vedou,

Ženich bledne, ruce lomí, A svatba se odloží. Což je tedy kolo Rozlámané v polo?

Nic než potok bez vody, Beze stromu les, Bez oučinků důvody, Hostů prázdné hospody,

Beze smíchu ples, Posvícení bez pranic, A naposled: holé nic.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.