K čemu vozy? Nač ty páry?
Dostavníky, nač kočáry?
Beze všeho unavení,
Pěšky, v líbém procházení,
Bez outrat a hezky tiše,
Nehledíc’si pochopů –
Projdem půli zemské říše,
V půl dne – celou Evropu!
Nejdříve se vejslovně
Do Londýna podíváme,
Mladé, krásné královně
Jak se vede, pozeptáme;
Do Paříže pozajdeme,
Komory tam vyslechneme,
Jak se pravá, levá drží,
Zdaliž centrum chválu trží;
Kolik asi millionů
Afrika již pohltila?
Co nového na salonu –
Zdaž se Rachel uzdravila?
Madrid vynecháme,
Panuje tam nepokoj,
Přenešťastný krutý boj;
K severu se raděj dáme,
V Hamburce se zastavíme,
Slanečků tam okusíme,
V Moslu, Cáchách blíže Rýna,
Kde dobrá se daří vína,
Na sklenku se zastavíme;
A pak zrovna do Berlína!
Čím se baví nový král?
V novinách to jistě zvíme;
Na to pospíšíme dál.
V Lipsku kněh si nakoupíme,
Pak o vlastní zase noze,
V žádném tamním párovoze,
Do Drážďan si zajdeme,
Po mostě se projdeme.
Navštívíme Petrohrad –
Neminem též Carohrad;
Mladý sultán, moudrý pán,
Od lidu je milován,
Na Turky nic nedopustí:
Sotva venku něco šustí,
Již vysílá četné pluky,
Nepokojné ztišit hluky.
Snad též zvíme, zdaž ten Ali
S Egyptem si prsty spálí?
Z Carohradu pospíšíme,
V Benátkách jsme bez prodlení –
Krátké mine okamžení,
V Praze se zas ocítíme,
Kde po dlouhém cestování
V pokoji se zastavíme,
A v přátelském radování
U žbánku si pohovíme.