Každý štěstím neoplývá,
Kdo se šťastným býti zdá;
Často tajný smutek skrývá,
Kdo se v tváři usmívá.
Otec střádá, hospodaří,
Mozolí se, vydělává,
Obchod se mu daří,
Zboží s výdělkem prodává.
Synáček též hospodaří,
Jiný však v tom výklad má:
Z hospody se ubírá,
Hledá, kde se kafe vaří,
A tak rozhazuje,
Co si otec ustřádá;
Něco-li mu odepírá,
Sám si kasy zodevírá,
Tajně mu to odcizuje.
Protož ať se nedivíte,
Otce zříte-li smutného:
Není-liž to milé dítě
Jistý hřebík k rakvi jeho?