Stav svobodný je stav zlatý;
Važte si ho, mládenci!
Štěstí vám ukáže paty,
Jak z vás budou snoubenci!
Takto si též zkazil svět
Pán bílého zajíce:
Mládencem byl půl sta let
A tři plné měsíce;
Konečně ho omrzelo
Mládenecké samožití,
Srdce jeho zatoužilo
Po manželském živobytí.
Vyvolil si sličnou choti,
Myslil, že s ní zmládne;
Nyní však se strachem potí:
Ona nad ním vládne,
Manžel smutně v koutku sedí,
Na paničku s bázní hledí;
Již to není zajíc bílý,
Veselý, pilný a čilý;
Bojácný to zajíček,
Ženatý ten mužíček.