Bylť jest jednou jeden švec,
Který ač byl usmolený,
Zamazaný, umouněný,
Krásnou holku dostal přec.
Pak byl jednou jeden krejčí
Štíhlorostlý jako lejčí,
Suchý, hubený co sirka,
Lehounký co ptačí pírka;
A přec toto krejčátko
Mělo sličné děvčátko.
Tu zas řezník čtverhraný,
Pití celý oddaný,
Více široký než dlouhý,
Předek jeho břich byl pouhý;
A přec toto arcitělo
Čipernou milenku mělo.
Tam zas mladé študentisko,
Které má kabát jen všední,
Živo jest ode dne ke dni,
Ostatně bystré chlapisko;
Ač se ženit není v stavu,
Přec má lásek plnou hlavu.
Tu konečně šedivec,
Jenž ku předu hlavu kloní,
A však stříbrem v kapse zvoní;
Ač jest pouhý kostlivec,
Dostal přece ženušku,
Mlaďounkou to děvušku.
Příkladů takých jest více,
Ba, řeklbych, na tisíce;
Uvedl jsem tyto pouze,
Bych vysvětlil divný úkaz,
A dal spolu skvělý důkaz:
Že o ženské není nouze,
A na vás že nyní jesti:
Hbitě je k oltáři vesti.