Vyslechniž mě, milý synu! Já již stářím očihledě hynu; Rádbych sobě odpočinul, Neb třicátý rok již minul,
Co v tom milém světě božím Semotam se klopotím, Co se druhu všeho zbožím Po silnicích robotím.
Já již mozolů mám dosti; Dříve než však složím kosti, Rádbych v živnost uved tebe, A co Bůh s výsosti nebe
Laskavě mi užehnal, Rádbych tobě zanechal. Dále rádbych, co jsem zkusil, Jak jsem často nouzi tříti musil,
K poučení sdělil tobě, Bys mé zkušenosti plod, Jak ti právě bude vhod, Použil v příhodné době.
Pročež vyslyš hlasu mého, Hlasu otce upřímného. Předně: já bych nerad viděl Aby ses za formanění styděl;
Děd i praděd formanili, A předce svou poctivostí Obezřelou rozšafností Vážnost sobě vydobyli.
Buď si v hadry zahalený, Ať se i v hedbáví šatíš; Co se týče vnitřní ceny, Před Nejvyšším stejně platíš.
Šatů si nehledí Všemohoucí; Pod formanskou kytlí sprostou Vznešené též city rostou, Šlechetné též může srdce tlouci.
Na to, milý synu můj! Každou chvíli pamatuj. Tvoje mohovitost celá Není sice tuze skvělá;
Koně, vůz a trochu síly, S tím se bráti máš ku cíli. Přidej k tomu vůli pevnou, Mysl bodrou, práci zjevnou,
Veždy poctivé jednání, A pak Boží požehnání: Bude se ti dobře vesti, Vykvete ti pravé štěsti.
Koní hlediž si nejvíce, Vždy je na zřeteli měj, Oddechu a chutné píce Koňům veždy hojně přej.
Vůz bedlivě opatruj, Nestavuj se v krčmách žádných, Raděj v hospodách pořádných Vždy se s koňmi ubytuj;
A kde posluha není ku chvále, Jeď raději o kus dále. Hleď si přízně veškerých podomků;*) Neb v nich bývá nedbalých holomků,
Formanům jenž často škodí A neb mrzutost lecjakou zplodí. Poctivě plať všady mejto, Nezapomeň doma sejto,
A když třeba, hned se vyhybej, Na druhého nikdy nečekej; Ne tu v pravo, tu zas v levo, Neb by si byl hrozné dřevo.
Vezmi vždycky s sebou šubku, A když zaslechneš poštovskou trubku, Bez průtahu hned se vyhni. Dobrý forman koně šetří;
Pakli však ti který větří, Zprvka ho jen trochu švihni; Neb když kůň tě neposlouchá, Nezpomůže se tu mžikem,
Když se do něj bičem bouchá, Ani klením, ani křikem. Forman, který stále tresce, Zedře koně svoje lehce.
Vyhovět se často má, Dobrota též pomáhá. Forman, který koňům přeje, Krmí víc, a méně kleje;
A pak vždycky chodí pěšky; A když náklad trochu těžký, Hned do kopců přípřež bere; Neb kde se to nečiní,
Tam se drahé náčiní Prudkým tahem lehce zdere. Konečně i o to běží, Náklad jak ve voze leží;
Neb jsi za vše zodpovědný. Těžké věci, kufry, bedny, Dolů naskládati dej; Na to hlavní zřetel měj,
Aby tento první základ Důkladně byl položen; Dále, aby veškerý byl náklad Obezřele rozdělen.
Sloužíť chytré rozdělení, Stejné všechněch dílů obtížení Koňům též i vozkům k ušetření. Mnoho ještě bych ti říci měl,
Pakli však jsem něco zapomněl, Dovtípiti sám se musíš, Což se tobě snadno povede; A když něco obzvláštního zkusíš,
Z rozpaku tě rozum vyvede. Budiž šťasten, synu můj! A na slova otce svého, O tvé blaho pečlivého
Na svých cestách pamatuj.
Cookies on Poetry Cove