Ve Mokříně na kopečku,
Stojí zámek knížecí,
V kterém se v jednom koutečku
Žije jako za pecí.
Tam se každý večer schází
Mokřínského mužstva květ,
Tam se smutku baňky sází,
Žízni dává výpověd,
Na stolech tam stojí žbánky,
Plné piva od ledu,
Srdce slaví radovánky,
Veselost jde ku předu.
Žádný tam jakživ nezívá,
Žádný se tam nermoutí,
Jeden mluví, druhý zpívá,
Třetí žízni krk kroutí.
Když se půlnoc rozprostírá,
Nade zámkem knížete,
Tu se každý již ubírá
Do teplého doupěte.
Buďte zdrávi ve Mokříně,
Zdráv buď, zámku knížete,
Dejž Bůh, ať i v tuhé zimě
Vám tam radost vykvete!