„Aj, aj! věru, na mou kuši,
Máš ty, brachu, dlouhé uši!“
Pravil Vojta k Jirkovi.
Načež tento k Vojtovi:
„Pro člověka, bohužel!
Kratší bych je míti měl,
Nežli je ve skutku mám.
Ty však jsi co osel znám:
K tomu však máš, na mou kuši,
Trochu příliš krátké uši.“