Když měsíček zpanile svítil,
Líbě a tvrdě jsem spal;
Neb chuť jsem ku vstání necítil,
A spánku se docela vzdal,
[A dále jsem tvrďounce spal.]
I hvězdičky mhouřily očka,
A dřímal již veškerý tvor;
Na půdě jen kocour a kočka
Mňoukali milostný sbor,
[Milosti mňoukali sbor.]
A kdyby i měsíc nesvítil,
Tmavá kdyby byla i noc;
Já vstát předce bych se byl štítil,
Neb spaní mě přemohla moc,
[Neb nutila k spaní mě noc.]
A konečně srdce to cítí,
A musí k té pravdě se znát,
Že v noci, když měsíček svítí,
Poctivý člověk má spát,
[Že člověk pořádný má spát.]