Ach, jaká to rozkoš jesti,
Děvu sličnou k tanci vesti!
Oheň zraku, hladké čelo,
Hebkou pleť a vnadné tělo,
A ty rty k líbání zvoucí,
A ta tvář živě kvetoucí,
To vše v blízkém spojení:
Ach, jaké to nadšení!
Výbor párky v řady staví,
Dřív než k tanci volá čas;
Tanečník se s dívkou baví,
Slaďounký vydává hlas:
Přítulně se ptá slečinky
Na zdraví paní matinky,
V kolika již bálech byla,
Jak se v kterém vytančila,
Semotamo hledá niť,
Jak ten hovor započíť;
Tu jej výbor vysvobodí,
A jej k tůře doprovodí;
Letmo dlouhý změří sál,
A pak niť hledá zas dál.
O počasí šveholí,
A však marné namáhání!
Ať zabloudí kamkoli,
Stejné vždy odpovídání:
Ano, ne, a ne, a ano,
Ach Gott, ja, nein, vždy říkáno.
A tak v krásném rozmlouvání
Mladík sálem se prohání,
V hovoru od tůry k tůře
Vede se mu hůř a hůře.
V strašných těchto rozpacích
Hledá spásu v oblacích,
Vroucně v útrobě a tiše
Krátkou modlitbičku dyše:
Pane Bože u výsosti!
V neskončené své milosti
Dal’s té panně těla krásu,
Rozsvěť jí pro naši spásu
Rozumu a ducha svíci,
Bych budoucně mohl říci:
Ach, jaká to rozkoš jesti
Děvu sličnou k tanci vesti!