Dívko má! Tys nade všechny krásky,
Tebe ctím, co strážce anděle,
Ze rtů Tvých by smrti ortele
Sladce zněly co nebeské hlásky.
Tys však ukrutná, ke mně bez lásky,
Srdce Tvoje jako z ocele,
Zamítá vřelého ctitele,
Žití mého poderývá pásky.
Pohled Tvůj stebélko slabé jesti,
V útonu jehož se zachytám,
A však ku břehům nedá mne nésti.
V mysli na Tě žití moje kotví,
Dnem i nocí bolem umírám:
Lásky jako mé, již bude sotvy.