Jsouť podivné člověčenstva choutky:
Jedni chválí město, druzi ves,
Těmto smutek sluší, oněm ples.
Jedni hledají tajemné koutky,
Druzí hospody a plné soudky,
Těm se líbí zahrada a les,
Oněm nadevšechno kůň a pes,
Aneb lahůdek plné kornoutky;
Jeden po mrzké mamoně baží,
Druhý v modě spásu nalezá,
Třetích různice a sváry blaží.
Choutka má a kousek mého nebe,
Jež mi blaha veždy poskytá:
Jasné tváře vidět vůkol sebe.