Já na pomluvné nedbám pověsti,
Avšak, přepodivná náhoda!
Vypadá ta smutná příhoda
Jako zablouzení na bezcestí.
Tak si pověst městem cestu klestí,
Tak rostoucích pomluv ouroda,
Pro jazýčky ostré lahoda,
Na titanské vzroste na neštěstí.
Jedni hněvy, druzí lítost jeví,
Třetí každého as polovic,
Čtvrtý, dát-li víru může, neví.
Medle, což na celém povídání?
Ubožátko Anna Liškovic
Byla několik dní ve stonání.