Ty Zámrské světoznámé skály,
Stojí bezpočetná století,
Dokud stává lidských pamětí,
Stojí vždy, jak přede věky stály.
Jsouť, jenž pouze staré časy chválí,
Haní vše, co jim jde v zápětí,
O přítomnu nechtí slyšeti,
Minulost prý pouze hodná chvály.
Nezměnní však, co Zámrské skály,
Byli, jsou a budou časové,
Starcův starý zvyk sám sebe šálí.
Dobré časy byly, jsou a budou,
Lidstva zvyky jsou však takové,
Vždy že chválu starých časů hudou.