Má snad lež do sebe vnady tajné?
Že kdo jedenkráte začne lhát,
Buď ku pravdě již se nechce znát,
Neb se vyhýbá té blahodajné.
Lhání v žertu, byť i ne zlolajné,
Může základ ku neštěstí dát,
Mnohý důkazem jest toho pád;
Lhářův řeči zhusta jsou prodajné.
Má však lež té zvláštnosti do sebe,
Že kdo již uvykne nepravdám,
Selže měsíc i hvězdičky s nebe,
Umí lhát tak slavně lhář ze zvyku,
Že svým vlastním lžem uvěří sám,
Pravdě ubohé nedaje vzniku.