Mnohý všechno zří v pošmourném světle,
A když osudem neb náhodou,
S malinkou potká se nehodou,
Mluví hned o spravedlivé metle,
Na hanebné člověčenstvo spletlé;
Šťastnou-li však někdy náhodou
S blažící potká se lahodou,
Mluví zas o přízni porozkvětlé,
Jižto osud marně rozhazuje
Mezi lásky vší nehodný lid;
Štěstí bližních hořce zarmucuje
V srdcích zatvrzelé ty mrzouty;
Vše co vůkol, ruší jim poklid –
Sevřeni jsou pessimismu pouty.