Jeť na světě přepodivných bloudů!
Nejpodivnější z nich jesti druh,
Který na se uvalí i dluh,
Aby mohl pro malinkou hroudu
Pustit se do bezkonečných soudů.
On pro všechno ztrácí zrak i sluch,
Až nezhojitelný mu neduh
Částku jmění potopí ve proudu.
Kdo se rád a oumyslně soudí,
Nezradí mu to ni advokát;
Řekneš-li mu upřímně, že bloudí.
On i s Tebou soud započne vésti:
Sám-li se nesoudí, milerád
Snaží se, spor mezi bratry svésti.