Znělkové proč užívám prý formy,
V nížto láska pouze vévodí,
Anaž prý jinam se nehodí?
Já dle vlastní řídívám se normy,
Byť i z choutky této vzešel spor mi,
Uchu mému znělka lahodí,
Mužský rým když s ženským závodí,
Slouží zápas takový za vzor mi.
Já, jež křivdu utrpěla velkú,
I s neláskou sblížnit zkusil jsem,
Náhodou v nenávist přišlou znělku.
Jsemť já sice vždy nad míru skromen,
A však, nikdy neuvěřil jsem,
V znělkách žeby tkvělo malum omen.