V těkavé mysli utkvěl mi dnes
nádherný obraz šťastného mládí,
kdy jsme se tolik mívali rádi –
já bych Ti k nohám nebe byl snes’ –
kdy jsem Tě líbal v oči a vlas,
lahodnou manou úst Tvých se spíjel,
rozkoší plesal, trnul, se svíjel –
Ty doby zda mně vrátí se zas?
Milostné vzněty mladé Tvé duše:
na hravých vlnách lotosu květ. –
Jak jsem Tvé ruce cítil se chvět’,
když jsem Tě tehdy, nebe své tuše,
poprvé k sobě přivinul v ráz,
palčivou touhou šílel a jásal,
živůtku krajky trhal a drásal – –
Ty doby zda mně vrátí se zas?
Vzpomínám chvíle, kdy Osud kletý
štěstí mé zničiv v dálku mne štval:
Ó jak mi tehdy chvěly se rety,
když jsem Tě naposled zulíbal.
Stísněné „s bohem“ – zvlhnutí řas –
pak ještě pohled – stisknutí ruky – –
Dnes tuším, ba vím – ó žhavé muky –
ty doby že se nevrátí zas.