Výkřiky duší Vesmírem planoucí
zoufalé slyším a bez úkoje,
krvavé slzy do duše kanoucí
palčivé vidím z hořkosti zdroje.
Bezměrných tužeb vášnivé vzplanutí,
vzplanulých vášní bezměrné síly
Vesmírem ječí ve vichru vanutí,
se smrtí v boji, v doufání chvíli.
Teď jeden výkřik strašný a zoufalý
duši mou šlehl, rve ji a drtí.
Konec! mé touhy, marně jste doufaly: –
to je snům vašim vyzvání k smrti.