Mdlé slunce kleslo za hory,
v tmách hasnou moje obzory,
a Večer padá na nivy,
můj Večer chorý, tesklivý.
A ve kraj spjatý těžkou mhou,
zní píseň těch, kdož domů jdou,
ta píseň s notou veselou
o mnohých, kteří nedojdou...
Je po všem. Večer. Půjdu spat.
Oh, nedojít a jedno znát:
že lán můj nikdo neskosí,
má smutná pole bez rosy..!