V mé noci měsíc nesvítí – vždy nebe svírá těžký mrak,
a věže Chrámů ponurých se příšerně pnou do oblak,
mha dusná padá na město, je ticho v pustých ulicích,
tak mrtvé, ticho hrobové – jen řeka hučí do snů mých...
V mé noci vítr teskně lká a kvílí v tmavém cypřiši.
Je marno volat v chladnou tmu – můj výkřik nikdo neslyší...
Jen slabé echo posměšně jej vrací od zdí hřbitovních...
zas ticho... Vítr teskně lká a řeka hučí do snů mých...