Lenivým tempem plynou dni
a chvíle, které nehřejí.
Svist větru ostře v sluch mi zní.
Jdu roztesknit se v aleji.
V alejích smutno. V duši chlad.
Divoké touhy letí plání.
Stesk naříkavý v srdce pad’:
– Slunečné dny... a milování...
Tu ironii těžko nést
v sychravé mlhy listopadu.
Jdou smutkem opuštěných cest
mdlé sny o záporu a kladu.