Nemocné touhou zhynulo nám mládí,
co kvetlo, vše, a co jsme měli rádi.
K životu, viď, my neměli jsme síly:
tak dlouhé dny – a nic jsme neužili!
Tak dlouhé noci – a ta naše těla
po objetí se v marném pláči chvěla!
O lásku, o mír s žitím jsme se rvali,
vášnivé růže hořce odkvétaly.
A víra mřela, touha v duši vyschla,
krev při polibku ze rtů našich tryskla.
Co zrálo, vše, a co jsme měli rádi,
nám život vzal. A zhynulo nám mládí.