SERENADA.

Vím, že mne rdousí láska moje, že ve Tvém srdci mdlý je chlad, nevyjdu vítěz z toho boje zpit žárem Tvojích zhoubných vnad –

A přec Tě musím míti rád, a přec Tě musím milovat! Vím, slova vroucí žes jen lhala a smála se mým vzdechům snad,

že líc Tvá lživým nachem plála a úsměv Tvůj byl jedovat – A přec Tě musím míti rád, a přec Tě musím milovat!

Vím, že vše Smrtí skončí jednou, že zima poplení můj sad, že zářné moje květy zblednou, a Ty se budeš smát a smát...

A přec Tě musím míti rád, a přec Tě musím milovat!