Tak blízka’s mi a přec tak v dáli...
Tvé oči od počátku lhaly,
v jich pohledu mně nelze čísti –
ten pohled vždy mně vzdoroval!
Kdybych Tě neměl v nenávisti,
slyšíš, já bych Tě miloval!
Tvé zraky v můj se vpíjí dlouze,
lhou úsměv Tvůj, lhou o Tvé touze
Vždy lhaly. – Chladný vítr svistí
a hyne květ, jenž v jaře vzplál.
Kdybych Tě neměl v nenávisti,
slyšíš, já bych Tě miloval!
Oh, nenávidím zjev Tvůj bílý,
ten pohled víc mne nerozčílí:
Nechť všecky sny jak spadlé listí
odnese vichr v šerou dál!
Kdybych Tě neměl v nenávisti,
já bych Tě tolik miloval...!