Já hřešil, oh, já hřešil příliš,
já smělou rukou v život sáh’
a s frivolní jsem písní táh’
kams v tmu... Proč nad mou stopou kvílíš?
Toulavý trouvér šel jsem žitím,
kde rudý mák se v polích smál...
Snad jsem tě přece miloval:
cos jak sen zašlý v duši cítím!
Já hřešil, oh, já hřešil rád,
i s tebou kdys, již dávno, drahá,
a věř, že nechci litovat!
Vždyť vím, až budu kdesi spát
sen ironický sebevraha,
má leb se ještě bude smát...