Bílý štít se z dálky směje
v čele hospody –
Šenkýř mně už nenaleje,
nenaleje!
A šenkýřka růžolící
nevzpomene snad,
že jsem jí chtěl lecos říci,
Iecos říci.
Vítr hvízdá, v stromech vyje...
A mně do duše
zvučí hloupá melodie,
melodie
O tom, jak Bůh moudře chrání
kolísavou cnost,
o veselém milování,
milování...