Stín přes zprahlý se táhne úhor,
jejž dávno déšť už nezrosil...
Byl čas kdys. Dnes žár v srdci vychlad.
A já jsem o nic neprosil!
Vše banalním už tónem vyzní
a nespraví to špatný rým.
Jen chutě, hochu, slupky hryzni!
Vždyť mohl’s býti kdo ví, čím!
Vím, do bílého otců domu
se nevrátí ztracený syn:
Zůstane u svých dobrých vepřů
s tragikou časných souchotin.
Nač ještě snít o lásce, ženě?
Byl čas... dnes marno čekání.
Jdou domů vepři spokojeně,
a ve vsi zvoní klekání...