Až zajdu Tobě za řekou,
až půjdu cestou dalekou,
až vše mi zmizí, zrak Tvůj též,
zda na mne někdy vzpomeneš?
A půjdu světem, stále sám,
do šeré dálky, v náruč tmám,
kde rákosiny šelestí
svou tesknou píseň o štěstí.
A půjdu dál, dál v cizinu –
Snad vrátím se, snad zahynu,
snad ve vlhký kdes klesnu mech
bez políbení na ústech...
Snad bude louka jeden květ,
snad budou kolem ptáci pět,
snad – velké smutné oči Tvé
mně budou svítit u rakve...