Když všecko umlklo a měsíc v kraj se díval,
svým domýšlivým krokem vyšel v podvečer
a fádní serenádu pod okny jí zpíval:
O ma chère, o ma très chère...
To bylo pozdě již. Stín po obzoru vzrůstal
a tenor falešný pod okny toužně lkal.
Leč ona nevyšla. Dál balkon prázdný zůstal.
Jen za záclonou kdos se jedovatě smál.
Pak všecko umlklo a měsíc nudou zíval.
Tu kytaru svou vzal a kráčel zpátky v šer.
Však druhého dne zas zde serenádu zpíval:
O ma chère, o ma très chère...