Oh, cítíš žal těch tónů mdlých,
ten skrytý pláč?
Je lživý jejich měkký smích –
já slyším pláč.
Ty tóny lhou a duši rvou
a šepcí o snech srdcí dvou:
Má bolesť celá zpívá v nich...
Ó pojď! Proč smutný je Tvůj hled?
– Ty tóny lhou...
A ruce Tvé jsou jako led
a oči žhnou...
Oh, jenom blíž – Ty netušíš –
a zítra bude pozdě již...
Můj Bože, dneska naposled!
Jen směj se! l já chci se smát –
Je pozdě již –
A zítra budeš vědět snad,
co netušíš...
Já snil, ah, snil..! Svou líc k mé schyl,
bych v srdce své ji na vždy vryl,
má Olgo, až kdes budu spát..!