Květ krvavý až odkvete,
jenž u cesty nám vzplál,
kam půjdete, kam půjdete?
A Vy jste chtěla dál!
Dál k rozjásaným obzorům,
jež jste si vysnila
v naivní touze dětských dum –
Pohádko zpozdilá!
A růže divně hořely
ve Vaše mladé sny:
vzduch byl tou sladkou vůní mdlý
a zlatem plály dny – – –
Květ poslední už odkvétá
žlutavé listí schne –
A Vy jste chtěla do světa
jít na úsvitu dne!
Snad srdce snů těch oželí,
a snad Vám odpustí –
Ptejte se srdce, může-li...
Ten květ se hořce mstí!