Poslední tulák odešel a zpustla síň začouzená,
sám zbyl jsem tu, prohrav, u nedopitého piva.
Spí krčmář znavený... Slyšet, jak venku vítr sténá,
a poslední tulák již v dálce frivolní píseň si zpívá...
Jediný ještě plyn chvěje se nad mojí hlavou –
Teď teprve jasno mi, že všecko, všecko jsem prohrál,
i srdce i lásku i život v sázce s tou smečkou dravou –
a odešli všichni; i hudec, když píseň svou dohrál.
A krčmář se nevzbudí! Hodiny chraptivě bijí...
Oh, bojím se vyjít – vím, Kdosi tam příšerný čeká,
skryt úskočným stínem, s tím zeleným pohledem zmijí –
a venku je zima... noc temná... a divě hučí řeka...