Rek z pohádkových tradicí
– kde vzal se, tu se vzal –
kysele chodím ulicí,
jdu sem a tam, jdu dál:
Na svět se dívám se všech stran
ideou fixní stále štván,
stonulý v ní. – A hlavou zní
snů starých zbytek poslední.
jdu sem a tam, jdu dál.
Anachronismus-troubadour,
mdlý rytíř z romancí,
šel vysněný jsem hledat dvůr
a v slušné distanci
drkotám mečem, na loutnu
nesmyslných zvu stopy snů –
A nikdo dál mne nepozval
a nikdo ruky nepodal
vyschlému vyhnanci.
Býti či nebýt? – Volba tu:
Hamlete nový, slyš!
nech luxních snů a záchvatů
a moudře vol si již!
Co chceš, ty nevíš. Nechtěj nic!
Stačí se dívat na měsíc:
jak nad lesy se zavěsí,
zřít můžeš v moři fadessy –
nemusíš hledět výš!
Kysele chodím ulicí
v blátě rozmoklých dní.
Jdou lidé malí, velicí
a lidé prostřední.
Ponuře hledím do světa
karrikatura Hamleta:
Zlé svědomí. Už jedno mi –
srdce se dvakrát nezlomí.
Snad přec se uklidní...